Postoloprtský střevíc 2023 - Memoriál Kateřiny Vlasákové
O Postoloprtském střevíci jsme psali už mockrát, s výjimkou „covidového“ období vlastně každý rok. Soutěž s jakousi jinou, téměř domácí atmosférou, avšak samozřejmě za dodržení všech pravidel, nároků a oficialit. To, co se jinde odehrává v halách, tady běží v relativně malé tělocvičně, a přesto vše klapne na první dobrou. Aby ne, když se soutěž odehrává pod taktovkou České Mažoretkové a Twirlingové Federace, z. s. Kdo pamatuje kdysi žlutá trička organizátorů, ten ví. Kdo zažil tuto neopakovatelnou atmosféru, ten rád přijede znovu – jako my. Jen ten název letošní soutěže je smutně rozšířen o dovětek „Memoriál Kateřiny Vlasákové“. Memoriál… vzpomínka na někoho, kdo už mezi námi bohužel není. Ve sportu vítězství střídají prohry a je to tak do jisté míry v pořádku, v životě ale někdy přijde prohra, která se stane definitivní tečkou nejen za sportem, ale i za životem. Tečkou o to smutnější, když ji život vepíše za jméno někoho, kdo měl život teprve před sebou. Nezbývá, než zavzpomínat na jednu z nás a účastí na soutěži a pokračováním toho, co měla Kateřina Vlasáková tak ráda, uctít její památku… Život jde dál – to platilo, platí a platit bude vždy a za všech okolností. Život je prostě takový.
A tak tedy i my pokračujeme v našem společném snažení a jednu, už skoro jarní, březnovou sobotu vyrážíme směr Postoloprty. Destinace pro nás v příjemné dojezdové vzdálenosti – to kdyby někdo něco doma zapomněl, může se v klidu vrátit. Nejdůležitější je kostým a ta správná obuv – to ostatní se dá vždy půjčit u našich soupeřů. Soupeřů na baletizolu, nikoli v šatně, tam to žije společným zájmem a za tu dobu i vzpomínkami na společné zážitky z domova i ze zahraničí. Takhle to v ČMTF prostě je. Ale naštěstí se nikdo vracet nemusel, a tak jdeme do převleků, účesů a těch správných střevíců, abychom předvedli, co máme pro letošní sezónu nového. Nervy pracují, to bezpochyby. Nejtěžší to opět budou mít sólistky, s těmi jakoby se roztrhl pytel. Formace mají konkurenci méně početnou, což ovšem neznamená, že jsou v klidu. Tam je to o odpovědnosti nejen k sobě, ale i k dalším členkám soutěžního uskupení. Přicházíme do tělocvičny s osmi želízky v ohni s cílem přetavit je v ty lesklé kulaté placky, co tak hřejí na duši. Mikrofonu se chopí nám dobře známý moderátor Daniel Zíbrt – každý člen ČMTF ví, že je to ten s tím motýlkem. Ten, který ráno nasadí laťku a drží ji až do večera. Jestli je ke konci unavený, nemáme šanci poznat, laťka se ani nehne. Povzbudí na startovní čáře každého, ať vystupuje ráno, odpoledne či večer. Klobouk dolů!
Jako první dnes přichází do boje o medaile Nela Šidlichovská, a rovnou se dvěma hůlkami. Že jsou dvě hůlky nemožné? Pro ni už ne, i když má letos v této disciplíně premiéru. Hůlky dvě, hůlky stříbrné... Tušíte? Ano, správně! Skvělé druhé místo a stříbrná placka na krku. Začátek skvělý. Co naše velká formace kadetek, jak jejich představení Svatba dnes dopadne? Vybere si naše bílá nevěsta svého ženicha, i když se z důvodu nemoci jednoho z nich jejich výběr zúžil? Nevěsta má jasno, není přelétavá, vybrala si toho samého jako minule, i když jí nadbíhali všichni. A protože se opravdu snažili, porota je odměnila medailemi – tentokrát bronzovými (přece jen se dopustili nějakých těch chybiček). Dvě choreografie, dvě medaile. Zatím skvělé skóre, i když – zlato je zlato. Bojujeme dál, tým Mosteckých Panterek ohlásí Daniel Zíbrt přece ještě šestkrát. Na řadě je další naše "Šidliška", tentokrát Laduška, taková naše Nela v mladším vydání. Bojuje jako lvice, nervy tentokrát nechala zavřené v pokojíčku, a tak ji ani spadlá hůlka nerozhodila. Jakoby nic jede dál na plný plyn. Má to těžké, ve skupině má dalších 10 soupeřek, a dokonce jednoho soupeře. A kolik že jich nechala svým výkonem za sebou? Devět! Za první sólo v životě bere první medaili – zatím bronzovou. Laduška je bojovník, bude dělat všechno pro to, aby ji přetavila v kov nejcennější. Na trénincích jede na sto procent a je na ní vidět, že ji tenhle sport opravdu baví. Starší sólistky, tentokrát juniorky, mají svou pozici ve startovním poli těžší i tak trochu jinak – Nela Šidlichovská a Sarah Lokvencová, byť kámošky, duistky i členky miniformace, jdou tentokrát proti sobě. Nela se svým Čardášem nechala celé startovní pole za sebou a po napínavém vyhlášení brečeli snad všichni z našeho týmu. Zlatá placka jí sluší, to se ví. Sára nebojovala ani tak s Nelou, jako spíše se svými nervy, a tak sebekriticky přijala pátou příčku. Však bude mít ještě příležitost ukázat, že umí! A příležitost má dnes ještě dvakrát. V pozdním odpoledni přichází s Nelou na soutěžní baletizol společně – rozjíždějí se dua. Co takhle stříbro, líbilo by se? Aby ne! Holky jásají a my s nimi. I druhé naše duo, o pár let mladší, ve složení Amálka Grimmová a Kája Kučerová jásá, když Daniel Zíbrt vyhlašuje stříbrnou příčku. Šestá medaile doma. Poslední, o kom jsme se ještě nezmínili, je naše miniformace juniorek. Kvarteto našich děvčat vystupuje až večer pod startovním číslem 187. Předposlední vystoupení dnešního dne. Chtělo by se říci "to nejlepší na konec". Holky to rozjely znamenitě, jejich choreografie měla švih a byla plná energie. A ačkoli tahle naše fialová čtveřice nevystupovala poslední, byla jako poslední vyhlášena. Jako poslední se totiž vyhlašuje zlatá placka. Holky jásají, nemohou se vzpamatovat a málem přeslechnou, že je Daniel vyhlašuje ještě jednou. Chyba? Oprava? Kdepak! Fialové kostýmy si kráčejí pro Cenu města Postoloprty a přebírají lesknoucí se pohár. Radost obrovská, trenérka a choreografka v jedné osobě hledá kapesník.
Na Postoloprtském střevíci se toho lesklo mnohem víc. Svůj lesk má samotná soutěž, leskly se oči oceněných sportovců, jejich rodičů i trenérů. Bylo to nejen o umístění, ale zejména o výkonech – my vzhlížíme k umění Jany Urbanczykové, reprezentantce z týmu BezeVšeho Postoloprty. To je podívaná, až se tají dech, fyzikální zákony jsou tytam. Téhle twirlerce už zřejmě dvě hůlky nestačí – její krátká etuda se třemi hůlkami nás ohromila. Když ji potkáte na chodbě a gratulujete, zjistíte, že je to úplně normální a skromná holka. Bodové rozdíly mezi jejím výkonem a zbytkem startovního pole nejsou žádné drobky – ani tak byste u ní nenašli náznaky povýšenosti. Za nás gratulace obrovská. Střevíc je i o milých setkáních - my jsme se opět po čase objímali s naší bývalou mažoretkou a stávající twirlerkou z BezeVšeho Postoloprty Pájou Fojtovou. Měli jsme i tu čest prohodit pár vět a zavzpomínat s prezidentkou ČMTF paní Miluší Vápeníkovou na naše začátky a společné zážitky. A že jich je! Od Jaroměře až po Srbsko! Vždycky je to milé setkání, vždycky je to upřímné jednání. Moc si toho ceníme a těšíme se na další kontakt, i kdyby proběhl jen očima. Děkujeme předsedkyni sportovní komise Natálii Vápeníkové za cenné rady, však my víme, na čem zapracovat, aby výkony na republice, Evropě i světovém klání byly co nejlepší. A proč se nám dnes tak dařilo? Možná i proto, že nám hvězdy přály – když jsme za tmy opouštěli tělocvičnu, zářil nám nad hlavami Orion...
Závěrem malý kvíz pro naše fanoušky a čtenáře. Jaké příjmení se objevuje v našich článcích nejčastěji? Správně, „Šidlichovská“. Kdysi jsme zmínili, že o ní budeme ještě psát. Tenkrát jsme měli na mysli Nelču. Tu, která před šesti lety na první soutěži vyhrála mimo jiné titul Miss Dance CUP Osek. A protože se nemohla plnou halou prodrat na vítěznou plochu, popadla ji Terka do náruče a zavolala: „Už ji nesu!“ No a v Nelčiných šlépějích postupně kráčí její mladší sestra Laduška. Tak to jen tak na vysvětlenou, aby se Vám ty naše Šidlišky nepletly – psát o nich budeme totiž ještě mockrát.
Jana Riegerová 18.3.2023, 23:30 736x