O pohár mažoretek Panterek aneb Jak jsme málem odjeli bez medaile
Sobota 8. březen 2025, Mezinárodní den žen. Sice to není to hlavní, proč dnes skáčeme do aut a jedeme směr Dolní Beřkovice, ale oslavili jsme ho se vší parádou, a to my umíme. Díky všem klukům a chlapům, kteří si na nás vzpomněli – ať už přímo na místě, anebo na dálku 
. MDŽ slavila v podstatě celá hala, vždyť byla plná holčiček, slečen a paní. No a většina z nich přijela předvést své umění do místní tělocvičny, kde podmínky pro diváky a týmové fotografy nejsou zrovna ideální. Ale nakonec si každý našel ten svůj flíček, z kterého měl možnost zhlédnout soutěžní vystoupení a pozorovat i porotu… K vidění tu toho bylo opravdu hodně, týmy přicházejí s novými nápady, obvykle i se zajímavou hudbou a různou mírou náročnosti. Uvidíme, co bude porota z toho, co uvidí, hodnotit.
Přicházíme opět s našimi letošními devíti choreografiemi, které měly úspěšnou premiéru před týdnem na pohárovce v Rakovníku. Cíl je jasný – podat co nejlepší výkony a odvézt si objektivně přidělená umístění. Jako bonus bychom viděli větší počet medailí než na loňském klání. Tentokrát se příliš rozepisovat nebudeme, málem jsme totiž historicky poprvé odjeli bez medaile. Ale naše holky jsou bojovnice, perou se jak lvi, i když vědí, že se daly na sport, kde nerozhodují stopky ani pásmo, a kde by se hodily různě nasměrované kamery. Medailovou sbírku zachránilo naše kvarteto seniorek, které si za choreografii Bohyně blesků naprosto právem odvezlo alespoň stříbro a slova uznání jedné z porotkyň. Ta sledovala vystoupení od začátku až do konce. A tak alespoň na dálku děkujeme za sdělené poznatky a rady, názor odborníka je vždy cenný. Za úspěch lze považovat i Nelčino 4. místo za sólo s jednou hůlkou, kdy v konkurenci dalších 12 soupeřek obstála. Její choreografie je právě z těch postavených na obtížnosti, takže sem tam hůlka neposlechne a ťukne o zem. Není to ale důvod choreografie zlehčovat. Naopak právě Nelča je z těch, kteří nechtějí nic jednoduchého. Dalších 7 našich choreografií zůstalo bez lepších umístění – některé adekvátně podanému výkonu, některé (nejen) k našemu překvapení u poroty nezabodovaly. Motivace nás ovšem neopustila – někdy je dobré poznat i stinnou stránku tohoto sportu jako vynikající průpravu do života.
Ale soutěž to byla svižná, žádné prodlevy, vše běželo podle startovní listiny jako na drátkách, snad jen zvuku bychom trochu víc naložili, aby hudba vynikla jako v ostatních halách. Za co musíme pořadatele pochválit, je skutečnost, že žádná mažoretka neodjela bez medaile – kdo se neumístil na stupních vítězů, obdržel milou medaili(čku) pamětní a k ní diplom vlastnoručně podepsaný ředitelkou soutěže. Klobouk dolů, to se opravdu cení. O školní jídelně proměněné na skvělý bufet jsme psali už loni. I letos byl TOP, cedulky „Náš koláč“, „Náš štrůdl“ a jiné dobroty lákaly ke stolu. A co jsme u stolu probírali my, snad raději nebudeme zveřejňovat . Naše láskyplně odvážná děvčata dostala nápad, kterého se okamžitě chytla trenérka . A my, rodiče, doufáme, že příští sezónu bude mít docela jiné starosti . Musíme uznat, legrace by byl kopec, vždyť už se známe, přece jen to spolu táhneme devátou sezónu. A obavy, že kniha úrazů by byla rázem popsaná, máme všichni včetně naší týmové neoficiální zdravotnice .
Co říci závěrem… Samotná soutěž se nám podle našich představ nevydařila. Cíl splněn nebyl. Ale nás to nepoloží. A jak že to kdysi vystihl Pan textař Zdeněk Borovec?
„Jednou je hůř, jednou je líp,
život tě nejednou povznes i skříp,
jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné, táhnout to dál…“
Jana Riegerová 8.3.2025, 22:30 504x