Mistrovství světa WAMT 2024 aneb Jak jsme všichni brečeli…
Mistrovství světa WAMT – vrchol sezóny a s ním spojená derniéra další porce choreografií. Poslední vystoupení v letošních kostýmech, naposledy se halou rozezní letošní hudební doprovod. Konec sezóny je vždy spojen s určitou nostalgií. Vzpomínáme, jak se jednotlivé choreografie rodily, jak se některé jejich části donekonečna opakovaly, aby mohly spatřit světlo světa, resp. aby mohly spatřit reflektory sportovních hal. Co se zdálo v září nemožné, v červnu bylo samozřejmostí. Stálo to mnoho úsilí a dnes můžeme říci, že to stálo za to. Dnes víme, že porota měla co hodnotit a diváci měli na co koukat.
Letošní MS WAMT nás čeká stejně jako v loňském roce v chorvatském přímořském letovisku Crikvenica. A když někam jedete podruhé, je to jiné, než když jedete do neznáma. Zvědavost už sice není taková, ale to těšení se nezesláblo. Startovní listina je nám více než nakloněna – ač je soutěž třídenní, všechna naše vystoupení jsou zapsána na listině s názvem „Saturday“. Zbyde nám tedy čas na moře a další zážitky spojené s pobytem u něj. A protože o Crikvenici jsme hodně napsali v loňském článku, nastalo dilema, co budeme psát letos. Ale jak už to tak v životě bývá, příběh se píše sám. A pro letošní expedici na MS WAMT to snad platí dvojnásob. Přípravy vrcholí, poslední trénink na domácí půdě, všechno jede jako na drátkách. A ouha – jedno špatné šlápnutí v obchoďáku a všechno je jinak… Sice bez přípravy, ale naprosto bravurně rozjíždíme akci s pracovním názvem Adélka 
. A to by bylo, abychom si neporadili! Vedle plánu A stavíme upravený plán B. A jak to nakonec bylo fajn i přes všechna úskalí, která nám ten jeden nepovedený krok připravil. „Noha nenoha“, se vším si poradíme. Situaci máme díky několikerým rodičům, kteří jedou po vlastní ose s námi, značně ulehčenou. Jimi poskytovaná místní doprava pro Mostecké Panterky je doslova luxusní. Že rodiče vyrazili z Mostu až po nás a byli na místě dříve, to je tak nějak pochopitelné. Ale že byli v hodinu H a minutu M přesně tam, kde jsme potřebovali, to už byl pro nás takový nadstandard, že by nám mohl kdekdo závidět. I naše cesta autobusem byla záviděníhodná, a to díky našim řidičům. Řeknete si, jasně, jedou dva, budou se střídat. Ale kde je ten druhý, ptáme se? A brzy ráno v Chorvatsku zjistíme, že za volantem nesedí řidič, ale řidička! Byla skvělá! Oba byli skvělí, a to nejen za volantem, ale i v jídelně, v bazénu, prostě všude, kde jsme je potkali. Příjemní, ochotní, skvělí, prostě TOP!
Ale pojďme k soutěži, proto jsme tu. Bude náročná pro všechny, teploty jsou tropické. Poprvé oblékáme kostýmy v pátek večer, kdy společně se stovkami dalších mažoretek z celkem deseti zemí nastupujeme na slavnostní zahájení. Toho se ujímají prezidentky spřátelených federací – za World Association of Majorette-sport and Twirling paní Marina Marečić Rađa, za Českou Mažoretkovou a Twirlingovou Federaci paní Miluše Vápeníková. Ta zároveň převzala pomyslnou štafetu s právem uspořádat MS WAMT v roce 2025 v České republice. A protože víme, že ČMTF to opravdu umí, těšíme se už teď. Předpokládáme, že takřka všichni z těch deseti zemí, kteří tu dnes stojí a jejichž hymnu si poslechneme, se s námi utkají za rok na českém baletizolu.
Je sobota 29. červen 2024, náš den D. Z loňského mistrovství jsme odjížděli se šesti medailemi. Dobře víme, že obhájit takový úspěch je velmi náročné a v čím dál větší konkurenci takřka nemožné. Úroveň vystoupení a náročnost choreografií rok od roku roste, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. A tak čekáme, s čím přijedou či doslova přiletí Italky, Kazachstánky, Maďarky, Polky, Rumunky, Slovenky, Slovinky a Švýcarky a jak Chorvatky využijí domácí atmosféry. Mezinárodní soutěž na domácí půdě přináší nejen závazek před domácím publikem, ale také ohromnou podporu všech napříč jednotlivými týmy. Startovní listiny čítají 718 vystoupení, z toho 9 našich. Za Mostecké Panterky jde jako první s odvahou sobě vlastní naše nejmladší Lili (věkem nejmladší a vzrůstem nejmenší ve své kategorii). Že je na mistrovství světa WAMT, si nejspíše ještě neuvědomuje. Z Lili vyloženě čiší, že soutěží s radostí. Na začátku sice malinko zaváhala, ale své poslední letošní vystoupení si užila a sklidila potlesk. Na medaili to však nestačilo, z Chorvatska si odvezla 9. místo. Slzičky se sice dostavily, ale až později, kdy se radovala z úspěchů svých starších kamarádek. A že bylo z čeho se radovat! Nemusela to být jen medaile, mohl to být i zdařilý výkon. Juniorka Laduška měla pozici jednu z nejtěžších – startovka čítala 22 sólistek. Výkon podala skvělý, našima očima medailový, nicméně mezinárodní porota jí přidělila 8. pozici. V takřka stejně početné konkurenci se ocitly i naše seniorské sólistky Nelča a Sára, které obsadily 6. a 9. místo. K našemu potěšení Sára získala cenu poroty. Zatím jsme tedy bez medaile, ale věříme, že náš čas teprve přijde. A je to tu! Královská disciplína sólo se dvěma hůlkami, kde nás reprezentuje Nelča, nám přináší první medaili – je to bronz, ale pro nás má cenu zlata! A vzápětí cinkne o další bronz, který získalo naše trio juniorek. Radost obrovská! Tím spíše, že v této kategorii byly naše Amálka, Kája a Majda jediné Češky! V soutěži máme ještě tři želízka – duo seniorek a obě naše miniformace. Za ty výkony, co holky předvedly, jim moc přejeme, aby při vyhlášení mohly popadnout vlajku a s radostí běžet na stupně vítězů. A věřte nebo ne, běžely třikrát a pokaždé vyběhly jako poslední, takže na stupně nejvyšší! Tu radost, tu euforii, tu zástavu dechu a možná i srdce jsme zažili třikrát! Zlatý hattrick jako v loňském roce! Neuvěřitelné! Slzy tekly nám všem, většina fotek je publikovatelná jen v uzavřené skupině . To je tak, když toužíte alespoň po jedné medaili a cinká Vám jich rovnou pět. Nezapomenutelné, (ne)opakovatelné.
Cílem expedice vedle šťastné cesty byla důstojná reprezentace ČMTF a České republiky zároveň. Neskromně se domníváme, že cíl byl splněn, ba co víc, překročen. A co to pro nás znamená? Vedle obrovské radosti a jakéhosi zadostiučinění nemalý závazek vstoupit do další sezóny zase s něčím novým. Bude to náročné, bude to bolet, ale bude to stát za to. Teď nás ovšem čeká odměna, máme volný den, a tak si jdeme užít bazén, moře, ochutnat místní speciality a navštívit místní AQUARIUM, abychom se zblízka podívali, s kým že se to v tom moři vlastně koupeme. K vidění je toho mnoho, od mořského koníka přes pestrobarevné ryby, kraby, chobotnice a další mořské živočichy až po žraloky. Obdiv a respekt zároveň. Sklo v akváriu je naštěstí dostatečně pevné a silné. Potkat se se žralokem tváří v tvář bychom opravdu nechtěli… I tak se ale vracíme k moři, tropické teploty nás tam vyloženě ženou. Moře je teplé, ale krásné, průzračné a trochu divoké – ale vlny jsou naštěstí dostatečně dlouhé a ne příliš vysoké. A poslouchat na břehu, jak se o něj nakonec rozbijí, to je balzám, takový malý mořský koncert, kde se žádný takt neopakuje, každý je originál. Posledních pár fotek u moře na památku, poslední zmrzlina na cestu k autobusu. Je večer, venku se setmělo a náš autobus nabírá kurz „sever“. Za 13 hodin budeme o 5 stupňů zeměpisné šířky blíž k severnímu pólu, tedy doma .
Sezóna 2023/2024 je definitivně u konce, jsme v cíli. Ale jak víme, cílová čára je pouze začátek úplně nového závodu. Platí to v životě, platí to ve sportu. A tak po prázdninách na shledanou opět na značkách a s Vámi, našimi čtenáři, na našem webu .
Děkujeme všem, kteří nás podporují, kteří nám pomáhají a kteří sdílejí naše úspěchy i neúspěchy s námi.
Děkujeme České Mažoretkové a Twirlingové Federaci za to, že jsme se mohli i letos MS WAMT zúčastnit, děkujeme za doslova nadstandardní servis, za doprovod, za podanou ruku… A vůbec za všechno, co tahle federace dělá s plným nasazením pro mažoretkový a twirlingový sport a pro udržení a rozvíjení dobrých vztahů na sportovním poli.
Naše poděkování patří i společnosti Autobusy Mělník, s. r. o., konkrétně manželům Šperglovým za neskonalou pohodu a bezpečí, které nám poskytovali na každičkém kilometru (a že jich, panečku, bylo…).
Děkujeme vedení mostecké ZŠ Okružní za skvělé podmínky k trénování, za podporu a sdílenou radost z našich úspěchů.
Děkujeme Ústeckému kraji a statutárnímu městu Most za finanční podporu, bez které bychom si účast na mezinárodních mistrovstvích nemohli dovolit.
Děkujeme našim holkám za vzornou reprezentaci, rodičům za veškerou pomoc a morální podporu. Když už tzv. padáte na ústa, vždy se najde někdo, kdo vás přijde zvednout třeba i pouhým slůvkem „díky“. A to je motor z nejsilnějších…
Jana Riegerová 1.7.2024, 18:00 910x