Mistrovství Evropy WAMT aneb Jak jsme lovili hůlku z kanálu (a jiné příhody)
První májový víkend roku 2026 patří Mistrovství Evropy WAMT. Jsme rádi, že jsme jeho součástí, i my jsme si vybojovali postup z domácího MČR WAMT, které tomuto evropskému šampionátu předcházelo. Propásnout tohle mistrovství by byla opravdu škoda, a to nejen pro to, že se koná na domácí půdě – naše cesta míří do západočeského Chebu. Doprava je tentokrát logisticky poněkud náročná, a tak někteří z nás volí dobrovolně cestu vlakem. A byla to pohádka – naprostá pohoda, počasí jako na objednávku a krajina jako od malíře. Město nám učarovalo už cestou od nádraží, a to jsme ještě neviděli ty schované skvosty v jeho centru. Špalíček a náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, pěší zóna a Brána času v podobě uměleckého, 9 metrů vysokého artefaktu, který se nenápadně pomalu otáčí – za 24 hodin o 180 stupňů. O půlnoci je v poloze „zavřeno“, v pravé poledne v poloze „otevřeno“ a v této chvíli se jeho bok spojí s časovou osou nejvýznamnějších dat z historie Chebu. Ta se line celou pěší zónou až po rok 2011, kdy město slavilo 950 let své existence. Tohle stojí za to vidět. Skvostů je tu mnohem více, ale pobyli jsme tu jen dva dny a naším hlavním cílem byla místní sportovní hala, kam jsme přijeli s našimi devíti choreografiemi, které na Evropu postoupily.
Pátek patřil naší Ladušce, přijela porovnat své síly s mezinárodní konkurencí. Rozhodně však nebojovala se svými dvěma hůlkami, ty ji poslouchaly takřka na slovo. Výkon podala vynikající, její projev byl naprosto famózní, hodný umístění na stupních vítězů. A protože se jedná o soutěž mezinárodní, běhá se na stupně s vlajkou. Tu jsme měli samozřejmě připravenou, jenže jaksi v hotelu na náměstí… A tak jsme rozjeli akci „vlajka“. Najít tým, který by nám ji půjčil, není takový problém, ale hledejte těsně před vyhlášením ten, který má vlajku bez nápisu svého týmu nebo města! Zachránily nás holky z STS Magic Star Cheb, půjčit vlajku byla pro ně naprostá samozřejmost. Na place soupeřky, v zákulisí kámošky. Holky, velké díky! S tou vaší vlajkou si naše Laduška letěla pro zasloužený bronz – zlato a stříbro musela přenechat zahraničním soupeřkám. Máme první medaili! Radost obrovská. Evropa je Evropa. A medaile? Nádhera sama – ozdobná šňůra se na nositeli tak nějak „samožehlí“, medaile je těžká i do ruky. Tak trochu nám připomíná medaili olympijskou – je v ní všechno – plastická mapa světadílů se zakomponováním mažoretkového sportu. První den za námi, máme bronz. Co takhle získat kompletní sadu? Šanci máme v sobotu.
Sobota začala parádně – vyjdete z hotelu a nad hlavou modré nebe. Míříme do místního Mlíčňáku (tak se opravdu jmenuje) na snídani a vzpomínáme na dětství – tedy pouze ti dříve narození. Tenhle mlíčňák je tu totiž od roku 1967! Dokonalé retro. Kdo pamatuje konzumační lístky z lahůdek mosteckého Rozkvětu, ten by vzpomínal s námi. Tady je sice místo lístků karta, ale systém placení v podstatě stejný. Zvláštní se nám tu zdáli i někteří hosté, zřejmě místní štamgasti. Jeden si postěžoval, že jede na Macháč, že je to hrozná dálka. Je to přece kousek. Tedy jen do té chvíle, než si uvědomíte, že nejste v Mostě, ale v Chebu.
Ale zpátky do haly, čekají nás naše další sóla, dua a miniformace. Ke kostýmům by holkám ladilo stříbro, ale kdo by nechtěl kov nejcennější! Pořadatel šampionátu WAMTCzechia, z. s., připravil opravdu skvělou soutěž – slavnostní zahájení bylo jak jinak než parádní. Slavnostnímu nástupu předcházelo energické vystoupení domácího týmu STS Magic Star Cheb a bylo opravdu povedené. A pak už za doprovodu hudby a aplausu publika nástup všech mažoretek zúčastněných zemí a jejich vlajek. Hala ztichne jen ve chvíli, kdy zní hymny jednotlivých států a projevy organizátorů a hostů. Ze zdravice prezidentky WAMT Mariny Marečić Rađa se dozvídáme, že viceprezidentkou se stává Češka Anna Medlíková – nám dobře známá porotkyně domácích i zahraničních mažoretkových soutěží.
Ale zpátky k soutěži, máme před sebou nabité odpoledne, a to ještě netušíme, kolik horkých chvilek nás čeká. Před teplem se zchladíte nějakým tím drinkem, venku je celkem příjemné posezení. Tedy až na to, že „náš“ stůl je sotva krok od jakéhosi kanálu, krytého mřížkou s pravidelnými čtvercovými otvory. Pár mých poznámek „nestůj na tom kanále“ se časem proměnilo v první horkou chvilku. Adélčina informace „mně tam spadla hůlka“ vyvolala v každém z nás nějakou tu reakci. Ta Renčina naprosto bezprostřední reakce je nepublikovatelná, ale typicky česká 
. Bylo to jako kdyby Marek Eben vystoupil ze svého navýsost slušného slovníku v médiích . Hůlku nakonec vysvobodilo naše silácké duo M + P, naštěstí se jednalo jen o jakousi jímku.
Vracíme se do haly, čekají nás sóla, jak jinak než z nabité startovky. Nastupuje Majda – nemá to jednoduché ani trochu, ale dává do toho všechno. Na medaili to sice nestačilo, ale ze 6. místa nemusí být zklamaná, vždyť se umístila v TOP 6 na Evropě! A to se počítá! Nastupují seniorky – ve startovce známá jména Johana Štaffová a Adéla Kosobudová, naše největší soupeřky. Po jejich vystoupení je nám jasné, že na bedně zbývá už jen jedno místo. Zůstane doma nebo poputuje do zahraničí? Vyhlášení je o nervy – vyhlašuje se od 6. místa. Čekáme, zda a kdy zazní alespoň jedno naše jméno – našimi želízky jsou Nelča a Sára. Tak která? Obě! Sára bere sice bramboru, ale cennější než pytel zlaťáků. A Nelča? S vlajkou na zádech letí pro bronz. II. vicemistryně Evropy jako její sestra den předtím. Stříbro Adély Kosobudové a zlato Johany Štaffové nikoho nepřekvapilo – kdo viděl jejich vystoupení, pochopí. Od nás obrovská gratulace a uznání! Johanka svůj výkon korunovala pohárem za nejvyšší bodové skóre – aby ne! Tohle byla vážně jízda!
Čeká nás další soutěžní blok, na řadě jsou dua – tady máme dvě juniorská a jedno seniorské želízko. Mostecké Pirátky Laduška s Kájou přidaly do sbírky další stříbro a titul I. vicemistryň Evropy WAMT, duu z Polanky v podání Adélky a Amálky zůstala na krku pomyslná brambůrka. I to je sport. Jednou je líp, jednou je hůř. Zato seniorky Dáda s Nelčou se mohly radovat nejen z výkonu, ale i při vyhlášení. Za své energické Helele přinesly do týmu titul nejvyšší a s radostí si letěly pro zlato, čímž doplnily kompletní sadu těch nádherných kovových skvostů.
Před vystoupením miniformací přišla další horká chvilka – nebylo jasné, jestli juniorky svůj Famfrpál vůbec „odjedou“. Zdravotní komplikace nám opravdu zavařily. Adrenalin byl ale v následujících 90 vteřinách silnější a holky doslova dotlačil do pomyslného cíle. Chvilka radosti a pak to přišlo. Na vlastní kůži jsme poznali, co je to hyperventilace. Tak to nepřejeme nikomu. To je vám opravdu horko. Zdravotníky jsme zaměstnali naplno – aby toho nebylo málo, přidal se jeden naražený kotník. Jak to holky na tom baletizolu mohly zvládnout, nám hlava nebere. Jsou to opravdu lvice. Kdyby choreografii nedojely, nikdo by se nemohl zlobit. Tohle bylo až na dřeň. A ve finále dokonce na bronz! Z pomyslné marodky jsme sledovali naše poslední vystoupení jen po očku. Přece jen dýchání do sáčku a ledování kotníku bylo v ten moment důležitější. Seniorky, ač poněkud rozhozené ze zdravotních komplikací mladších kámošek, neměly jinou šanci než nastoupit na baletizol právě teď. Z aplausu publika jsme pochopili, že to vyšily jedna báseň. A jak dopadly? Přidaly druhý titul mistra Evropy WAMT! A kdyby jen další zlatá placka ve sbírce! Seniorky za svou miniformaci získaly Pohár partnera ME WAMT! A ani to není všechno – seniorské duo Dáda s Nelčou dosáhlo druhého nejvyššího bodového skóre a holky tak přivezly do Mostu další pohár. Uznáváme, že skromní nejsme - 2 zlata, 1 stříbro a 3 bronzy a k tomu dvě mimořádné ceny. Na tak malý tým je toho až požehnaně. Ale je za tím neuvěřitelný kus práce a kolikrát i nervů. Kdo v životě něčeho podobného dosáhl, ten ví.
Děkujeme organizátorům za parádní soutěž, za perfektní atmosféru, za krásnou výzdobu, za stupně vítězů, za společné tanečky, atd. atd. Tanečky jsme si užili i v hledišti – trsali jsme do chvíle, než jsme zjistili, že nás trenérka natáčí . Video je publikovatelné pouze v uzavřené skupině, dělit se o něj opravdu nebudeme . Je 2. květen, nakládáme trofeje a jedeme domů. Kdo by pomyslel, že holky tzv. odpadnou a budou v autě spát, ten se mýlil – dvě juniorky zpívají nejen sobě, ale i nám. A my? Z rádia se dozvídáme, že právě dnes je tomu 100 let, co se Hurvínek, naše nejznámější loutka, objevil na scéně. A co mají naše holky společného s tímto dřevěným klučíkem? Jsou zvídavé jako on, občas prostořeké jako on, ale rozhodně nejsou dřevěné! Předvedou vám to za týden na finále MČR ČMF v Teplicích.
Jana Riegerová 2.5.2026, 23:00 233x