Mistrovství ČR ČMTF 2024 aneb I po roce Čáslav nese ovoce
Je pátek, 10. květen 2024, den D v mnoha směrech. Ač se oči sportovních fanoušků upínají do Prahy a Ostravy, kam se po devíti letech vrátilo mistrovství světa v ledním hokeji a kam se sjíždějí reprezentační mužstva členských zemí Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF), my se upínáme po roce do Čáslavi, kam se sjíždějí mažoretky a twirleři České Mažoretkové a Twirlingové Federace (ČMTF), aby na republikové úrovni porovnali své síly a umění s náčiním docela jiným, než jsou hokejky. Sice i my v Čáslavi soutěžíme na zimním stadionu, ale led byste tu tento víkend hledali marně. Místo bruslí obouváme piškoty či kozačky, místo hokejek bereme do ruky batony, macy či pompomy. Ovšem po očku sledujeme i naše hokejisty a držíme jim palce. Než padne poslední branka jejich mistrovství, my si střihneme ještě mistrovství Evropy WAMT. Ale nepředbíhejme, je teprve pátek a finále v Čáslavi je třídenní. Aby ne, startovka čítá více než 600 vystoupení, z toho 9 našich. Z programu vyplývá, že na místě bude DJ Mery alias Marian Vápeník – v tu chvíli je jasné, že náhradní flashdisk s hudbou tady opravdu nepotřebujete, Marian je vždy stoprocentně připraven. Navíc se můžete těšit na dokonalé ozvučení a na páteční afterparty, kde tenhle sympoš pouští jednu pecku za druhou.
Cesta do Čáslavi je tentokrát poněkud potrhaná – někdo autem, někdo vlakem už v pátek, někdo autem až v sobotu. Všechno má své výhody a tak nějak to do sebe zapadá. Cestu vlakem okusila z důvodu studijních povinností naše trenérka – a že to byla jízda! Vlak plný zahraničních hokejových fanoušků, z nichž někteří k naší nelibosti slavili už po cestě, aniž by padlo první buly. Hodinka je pryč, jsme v Praze a nasedáme do vlaku směr Čáslav. Člověk by řekl „konečně klid“, ale nejde to. Vždyť na páteční startovce je naše Nelča se dvěma hůlkami! Díky moderní technice sledujeme její vystoupení na dálku a netrpělivě čekáme na vyhlášení. Bude sice v malém formátu mobilního displeje, ale bude! Kategorie pro opravdové fajnšmekry je nabitá těmi nejlepšími, kteří už opravdu něco umějí. I Nelča umí, má natrénováno. Jenže… Jednou je líp, jednou je hůř… tentokrát její výkon stačil na sedmé místo. Radost z toho nemá, ale za chvíli už jásá na parketu – Marianově hudbě se nedá odolat, a tak se k holkám na chvíli přidává i realizační tým, doufaje, že kamery jsou vypnuté 
. Pátek utekl, venku už se setmělo a v hale postupně zhasínají reflektory. Jak jinak trávit volný večer než společně u hokeje – hrajeme s Finskem! A zatímco se fotografové předhánějí, kdo lépe zachytí páteční polární záři, naši září na ledě. Začali lépe než my, to se musí nechat. Ale jako každý závod končí až v cíli, i naše mistrovství končí až posledním vystoupením.
Je sobota, dnes vysíláme na soutěžní baletizol dalších 8 želízek včetně nejmladší Lili – učí se první rok a čeká ji první mistrák. Bodově postoupila z prvního místa, a tak očekává, že by mohla mít medaili. Vyšila to sice krásně, jako jedna z mála bez nerviček, ale na medaili její výkon nestačil. O půl bodíku jí utekl bronz. Nevadí, Lili sotva překročila startovní čáru, je teprve na začátku své sportovní kariéry. Navíc energie má více než dost, což nám záhy předvedla na čáslavském stadionu. Ve svém modrém kostýmku s puntíkatou mašlí na culíku vyklusala kolečko, které tu kdysi se stopkami v ruce běhala čáslavská rodačka Ludmila Formanová. Ani dospělí se nenechali zahanbit – sotva doběhla Lili, vydali se na ovál rodiče našich Šidlišek. Právem sklidili obdiv a potlesk celé naší „střídačky“, ovšem jejich snaha předat štafetu dalším, co už jsou nejméně třikrát dospělí, nás poněkud znepokojila. Za „trest“ zůstala tahle dvojka bez medailí . Ty pak musely vybojovat jejich dcery. Jednou z nich je mladší Laduška, která postupně sbírala zkušenosti mezi kadetkami. Kalendář je ale neúprosný, a tak letos poprvé soutěží s mnohem zkušenějšími děvčaty v juniorkách. Pár změn a nervozita stačily tentokrát na 11. místo. Nevadí, vyladíme, posuneme se příště o pár stupínků výš. Na řadu přichází doslova královská disciplína a neskutečná podívaná – své umění s hůlkou porovná 18 seniorek včetně dvou našich – Sáry a Nelči. Porotě nezávidíme ani trochu – na špičce této kategorie jsou výkony natolik vyrovnané, že si laickým okem netroufáme tipnout pořadí – tedy až na jednu výjimku z Litovle. Johanka Štaffová – královna kategorie, jejíž výkon byl nakonec korunován pohárem poroty za nejvyšší počet dosažených bodů. Nádherná podívaná, tleskáme s obdivem. Potlesk sklidily i naše sólistky, ale na Johanku prostě neměl nikdo. Nelča brala páté a Sára sedmé místo. Na tu konkurenci krásné umístění. Nemusí jít vždycky ruku v ruce s medailí, skvělých sólistek je prostě moc. Čtyři naše vystoupení za námi, zatím bez lesklé placky, ale nevzdáváme to. Do večera daleko a hlavně – čeká nás slavnostní zahájení celého mistrovství. A protože víme, o čem to u ČMTF je, těšíme se, to se ví. Divácké ochozy praskají ve švech, plocha stadionu je plná barevných kostýmů – podle propočtů je jich téměř tisíc. A ta šestimetrová česká vlajka nad nimi! Postupně se pod ní vystřídají všichni, jako první mají tu čest mažoretky STS Magicstar Cheb – jejich choreografie na zahájení bere dech. Prostě paráda, za kterou je vidět kus práce. Ač se v hledišti pomalu otepluje, jde po Vás mráz – za hudebního doprovodu nastupují z obou stran týmy z celé republiky. A Daniel Zíbrt, skvělý a dle našeho několikaletého pozorování neunavitelný moderátor, vítá prezidentku ČMTF paní Miluši Vápeníkovou a starostu města Čáslavi pana Jaromíra Strnada. Jejich zdravice a přání sportovních úspěchů i příjemné podívané Vás vezme za srdce. Přichází kvarteto mažoretek, mají tu čest vnést do centra dění státní vlajku (také jsme si to kdysi rádi okusili). Samozřejmě nechybí nejznámější skladba Kde domov můj… Nádherné zahájení, ostatně jako vždy. ČMTF nastavila laťku hodně vysoko a nutno dodat, že se jí drží, ba dokonce ji posunuje výš a výš.
Mistrovství pokračuje odpolední částí a my, posíleni kopcem čerstvých řízků od Majdy (to je právě ta výhoda, že někdo dorazil autem až v sobotu ) jdeme s odhodláním znovu na baletizol. Nastupuje trio našich juniorek – i tahle děvčata zkouší, co s nimi udělá posun do starší kategorie. Získat medaili je při podání dobrého výkonu reálné – a ten holky daly. Právem byly vyhlášeny na stříbrné příčce, první placka do týmu. Duo seniorek mělo pozici o dost těžší, konkurence byla početnější. O to víc to zabolelo, když bronz utekl jen o vlásek a holky se musely smířit s tolik nepopulární bramborovkou. Čekají nás miniformace – juniorky a jejich Škoda lásky a seniorky s choreografií Dobytí ráje. A která z nich ten ráj dobyla? Obě!!! Všech devět holek získává kovy nejcennější s právem užívat titul mistr ČR ČMTF. Vyhlášení bylo trochu o infarkt, to se ví. Sotva se naše juniorky vzpamatovaly ze zlaté medaile (jestli vůbec ), Daniel vyhlašuje miniformace seniorek, kde bylo ve finále 12 týmů. Vyhlášení od 6. místa je napínavé o to víc, že si přejeme být právě v této šestici a ne v té druhé, ba co víc, toužíme po medaili. Péťa natáčí, a ač se hodně snaží, obraz bude mít rozklepaný. To se prostě nedá. Čím víc se Daniel blíží stupňům vítězů, tím víc se Pétě třesou ruce (aby ne, jedna z jejích dcer má zlato na krku, druhá čeká, jestli si budou moci doma v pokojíku cinknout). Šesté, páté, čtvrté, třetí, druhé – a teď to přijde. Je to tam! Seniorky dobyly ráj doslova a do písmene. A aby toho nebylo málo, přiblížil se třetí infarkt. Seniorskou miniformaci ocenila ČMTF zvláštní cenou v podobě zlatého poháru. Krásné dárky od našich Panterek k nadcházejícímu Dni matek, co říkáte? Tedy ještě malý dáreček v podobě balíčku kapesníků by se hodil – chvíli před půlnocí totiž znovu znějí známé Škroupovy tóny písně Kde domov můj na počet mistrů ČR ČMTF a pohled na naše holky pod vlajkou dá zabrat v tom nejlepším slova smyslu. Zvláště tehdy, kdy kostýmy pěti našich juniorek dokonale ladí s tou tříbarevnou dominantou stadionu. A že je ta naše trikolora krásná… To jsou přesně ty momenty, kdy zapomenete na všechny problémy a řeknete si, že právě pro tyhle chvíle stojí za to ledacos překousnout a být tady.
Co si z Čáslavi odvážíme? Tituly, medaile, poháry, dvě boule na čele Káji a Sáry (ale za ty zlaté placky stály ), motivaci do dalších soutěží a zážitků tolik, že by vydaly na knihu. Letošní rok je plný hlášek, ať už těch z filmů , nebo těch našich, jejichž seznam jsme začali pomyslně psát před šesti lety na ME EMA v Srbsku. Vzpomínáme na bezkonkurenční „vejš, níž“ , a k dalším, které mnohdy nelze ani zveřejnit, přidáváme „vždyť jsem říkal gól“, „a z kostela zvon“ . Okolnosti našich výbuchů smíchu do článku raději nepíšeme, to abychom nepřišli o naše věrné čtenáře . A to jsme o některých doposud neměli ani tušení . Přejeme příjemné počtení všem, kdo občas kliknou na naše stránky, tentokrát zejména těm od žlutých triček – M. V., R. V., R. K. a dalším. Díky moc Vám všem za perfektní organizaci, národní výzdobu, skvělou atmosféru a neutuchající člověčenství.
Kdybych dokázala naše články zhudebnit, věnovala bych je jednoznačně Marianovi… Letos by se to obzvláště hodilo, jelikož rok končí čtyřkou. A to znamená, že je zase po deseti letech Rok české hudby. Také máte ve svém životě lidi, kteří Vás někam posunuli? Já ano, a právě Marian je jedním z nich. Díky moc, Mariane! Na shledanou za pár dnů na ME WAMT.
Jana Riegerová 12.5.2024, 17:00 841x