Kvarteto medailí z Francie aneb sázka na třináctku
Středa 28. 8. 2019, čas 13:13 h. Kufry, kostýmy, hůlky, pom-pomy a další nezbytnosti naloženy v zavazadlových prostorech autobusu, avšak laskominy z domácích kuchyní musejí zůstat po ruce - jakmile totiž motor začne pracovat, je nutné zahájit burzu řízků, bramborových placek, pizza šneků a dalších pamlsků, které vykouzlily naše maminky a babičky. Je třeba nabrat energii, jelikož nás čeká daleká cesta do francouzského Agenu, kde porovnáme své umění s dalšími evropskými týmy na 21. Mistrovství Evropy European Majorettes Association a ukážeme, co jsme natrénovali v malé mostecké tělocvičně. Do Francie vyrážíme se zkušenostmi, které jsme posbírali před rokem v srbské Sokobanji. Podaří se nám navázat na loňské úspěchy, kdy jsme se pyšnili titulem mistra Evropy EMA?
Čtvrtek 29. 8., čas 13:13 h. Máme za sebou 24 hodin cesty a před sebou vidinu našeho cíle. Agen, nevelké městečko v Akvitánii, se nachází napůl cesty mezi Bordeaux, jednou z nejznámějších vinařských oblastí na světě, a městem Toulouse, kde měl své sídlo legendární Joffrey de Peyrac, nám známý z filmové série o Angelice. Ale zpátky k mažoretkám… Je 17:13 h (sledujete „třináctky“?, sledujte dál, ještě jich pár přibude), zahajujeme nezbytný trénink v obrovském kongresovém centru, které se na pár dnů proměnilo ve sportovní halu. Obrovský prostor zdobí státní vlajky všech členských států EMA – česká trikolora visí třináctá zprava. Zase 13. Je to náhoda? Nebo znamení…?
Pátek 30. 8., čas 8:00 h, Mistrovství Evropy EMA zahájeno, boj o medaile začíná. Mostecké Panterky vysílají do boje své první želízko, sólistku Ellču Fischerovou, která v kostýmu opičky s dvěma žlutými pom-pomy, coby banány, předvede šestici porotců choreografii Pozdrav z tropů. Na startu už je bez trenérky, společnost jí dělá pouze jedna z francouzských organizátorek. Pořadatel ohlašuje zemi, tým a jméno, Ellča má nervy zřejmě z oceli, po nás jde mráz. Zvukař se chopí své práce a naše opička jde do boje. Fandíme nejen my, ale celá česká výprava, téměř 170 párů rukou. I to je na mezinárodních soutěžích to krásné, české vlajky různých velikostí vlají prostě spolu. Ellča splnila, co měla, v sobotu se dozvíme, jak obstála u mezinárodní poroty. První den soutěže je zároveň dnem setkání zástupců jednotlivých týmů se starostou města, a tak pan Jean Dionis du Séjour přijímá zástupce všech zúčastněných týmů včetně toho našeho. Mezi tím se v historické části města, proslulého rozsáhlými švestkovými sady (pro zdejší oblast jsou typické sušené švestky – my bychom je zpracovali spíše do placatek :-) ), řadí do průvodu více jak 2 000 mažoretek ze všech zúčastněných zemí, aby následně pozdravily obyvatele i návštěvníky města a nejvyšší zástupce jednotlivých výprav včetně té naší. Z tribuny mávají i čeští zástupci České Mažoretkové Federace – její prezidentka paní Miluše Vápeníková a viceprezident pan Daniel Zíbrt.
Sobota 31. 8., čas 8:00 h, dnes vysíláme na start čtyři želízka – naši další sólistku, duo a dvě tria. Je zahájena jedna z nejnabitějších kategorií – máme v ní naši nadějnou sólistku Nelču Šidlichovskou, která s hůlkou dokáže opravdu parádní kousky. A světe div se, má 13 konkurentek a startovní číslo 13. I ona má nervy ze železa, i ona už stojí na startu sama – trenérka musí pryč. Pravidla jsou neúprosná. První tóny, Nelča jede jak naostřený nůž a my máme co dělat, aby nemusela zasahovat záchranka. Infarkt je téměř na dosah :-). Dobojováno, ohromný aplaus, Nelču poplácává celý tým. Ale musíme dál, blíží se kategorie duistek, kde nás reprezentují naše seniorky Míša Popovičová a Pája Fojtová. Oproti sólistkám mají malou výhodu – přece jen nejsou na startu samy, ale také velkou odpovědnost – ani jedna to nechce pokazit té druhé. Nekonečné dvě minuty, holky to mají za sebou. Čekají nás tria – do obou vkládáme naději. Obě jsou svým způsobem „evropská“ – mladší v modrobílých kostýmech s choreografií Řecko ve složení Sára Lokvencová, Nelča Šidlichovská a Dáda Vnenková podávají životní výkon. Trio o něco starších ve složení Anetka Havlenová, Terka Havlůjová a Kíťa Vnenková se pokusí o totéž. Jejich choreografie nese název Paříž, což podtrhují jejich kostýmy ve francouzských národních barvách se stříbrnou Eiffelovkou. Ani hudba nemůže být v tomto případě jiná než typicky francouzská. Poslední tóny, i tato choreografie má za sebou svoji derniéru. Čas letí jako voda, je třeba připravit se na pochodové defilé, což bývá skvělá podívaná. Za 90 vteřin je třeba předvést nacvičenou choreografii, pochod rozložit na 60 metrů a zvládnout poměrně ostrou levotočivou zatáčku. Defilé máme za sebou, chybiček jsme si vědomi. Rychlá večeře, ve 20:30 h vypukne vyhlášení výsledků prvních dvou dnů soutěže. Tak co, půjde naše vlajka nahoru?
Pořadatel se chopí mikrofonu, napětí vrcholí. Jak dopadly naše Panterky, naše loňské mistryně? Na úvod vzdáváme hold asociaci EMA – hymna to napětí umocňuje, všichni vzhlížejí k modrožluté vlajce. Vyhlašuje se vždy od posledního místa, těsně před medailovými umístěními zvukař pouští typickou znělku. Nebudeme Vás napínat – první medaile je doma! Ellča Fischerová přebírá bronz. Chtěli jsme alespoň jednu medaili, plán splněn. Ale co naše další holky? U Nelči, naší velké naděje, by bylo umístění v první polovině startovního pole neskutečným úspěchem. Není čtrnáctá, není třináctá, …, není ani čtvrtá! Medailová znělka je tu a my šílíme. Víme, že Nelča má medaili! Máme druhý bronz! Vzpomínáte, jak jsme v našich článcích uváděli, že o Nelče ještě budeme psát? Tak to je ona! Nela Šidlichovská! V tuto chvíli plán nejen splněn, ale překročen. Jdeme dál, vyhlašuje se trio našich kadetek. Opět je tu vytoužená znělka, máme další medaili – ale jakou? Tu nejcennější! Holky se svým Řeckem vybojovaly zlato! Chápete? Zlato! Zlato z ME EMA! A jak dopadlo trio Paříž? Slyšíme medailovou znělku a na krku máme další medaili. Je to bronz! Neuvěřitelné se stalo skutečností, máme 4 evropské kovy! A vlastně celá česká výprava byla první dva dny velmi úspěšná – posbírala celkem 22 medailí, česká vlajka byla opravdu často vidět, česká hymna prostě neomrzí :-).
Neděle 1. 9., poslední den soutěže, na řadě jsou velké formace. Čekají nás dvě vystoupení, další dvě derniéry – Rockové léto s náčiním pom-pom a naše srdcovka Noc na Karlštejně, v tomto prostředí možná bohužel vyloženě české téma s typickými kostýmy pro krále, královnu a pážata. Pravidla však vyžadují něco jiného. Sledujeme ostatní evropské týmy, rozdíly v prvcích i jejich provedení jsou viditelné. Zatímco my zdůrazňujeme pevné držení těla, propnuté špičky a zaměřujeme se na správné provedení prvků, některé evropské týmy upřednostňují obtížnější prvky provedené všemi mažoretkami, avšak našima očima na úkor kvality technického provedení. A tak druhý den vyhlášení už nebyl pro českou výpravu tak úspěšný jako ten první. V neděli stoupaly na žerdích nejčastěji rumunské a chorvatské vlajky. My jsme ke čtyřem medailím přidali 5. místo za Rockové léto, 6. místo za duo Fénix a 9. místo za Noc na Karlštejně. Spokojenost je ale i tak na místě.
21. ročník ME EMA je již minulostí. A jak to tak v životě bývá, když něco končí, něco nového začíná. Nám začíná nová sezóna – nové choreografie, další tréninky, soutěže, … A možná i 22. Mistrovství Evropy ME EMA… Držte nám palce! :-)
Jana Riegerová 3.9.2019, 16:15 1125x