Kábrt Cup 2026 aneb Když budík (ne)zazvoní v neděli
Máme před sebou předposlední soutěž této sezóny a něco málo přes dvě stovky kilometrů do Chrudimi – jedeme na 6. ročník Kábrt Cupu. Tuto soutěž bychom mohli v mnohém hodnotit slůvkem „nej“… Největší propagace…, nejdražší startovné…, nejdražší vstupné, … A tak pochopitelně máme velká očekávání. Na startovném jsme nedobrovolně pár tisíc ušetřili, jelikož jsme naše tři seniorské choreografie museli nechat doma, resp. ve státech Beneluxu, kam odjely dvě naše seniorky se školou. Startovní listinu jsme tak o tři choreografie zkrátili, nicméně že bude krátká sama o sobě, jsme až tak nečekali. Mnohé týmy možná odradil právě ceník… Ale byla to naše volba, a tak jsme přece jen vyrazili směr Chrudim. Soutěž se konala tentokrát v neděli, nezvykle pro nás a zejména pro naše budíky 
. Tedy některé . Digitální prostředí s sebou nese nejen usnadnění všeho možného, ale i taková rizika, jako je právě nastavení budíku v mobilním telefonu. A tak když máte sraz ve 4.50 h na benzínce a stále chybí jedno z aut našeho konvoje, napadá vás leccos, jen ne to, že by nezazvonil budík. Chudák budík, on by přece zazvonil, kdyby ho někdo nastavil na neděli . A tak v jednom z mosteckých paneláků nastal pořádný šrumec. Ve finále se nic nestalo, zasmáli jsme se a s mírným zpožděním vyrazili směr Chrudim. Stihli jsme ještě jednu zastávku u naší stálé benzínky – ranní káva a domácí koláč neměly chybu. Na místo jsme měli dorazit v 7.45 h. A v kolik jsme tam byli? Na minutu přesně!
Hala by měla být otevřena přesně v 8.00 h, a tak na přípravu první naší soutěžící máme přibližně hodinku. Jenže ta se k naší nelibosti krátí hned u vstupu, kde to organizačně nejde tak hladce, jak jsme zvyklí. V tuto chvíli naštěstí ani soutěž nezačíná podle harmonogramu, a tak získáváme ztracený čas zpět. Dlouhá by být tato soutěž neměla, vždyť startovka má jen 130 čísel, z toho 8 je našich. Chrudimská hala je místy sice trochu retro, ale samotná soutěžní plocha je vyzdobena tak, jak ji známe z fotek. Osvětlená stage, světlý baletizol, připravené stupně vítězů, medaile a několik pohárů – je jich opravdu jen pár, jelikož tady pohár obdrží pouze velká formace, a to ještě k tomu jen za 1. místo. Velkou formaci nemáme, a tak si děláme naděje alespoň na medaile, ale především na co nejlepší výkon.
Jako první přichází naše ladná Laduška se dvěma hůlkami – i tady potvrdila, že nervy nechává někde tam na červeném koberci, po kterém soutěžící přicházejí na baletizol za světelného a zvukového efektu takové vymoženosti, jakým je pyrotechnika. Vymožeností se na soutěžích objevuje čím dál více, včetně světelných sestav. Tady letos bohužel k naší nelibosti – barevné proměny světel během vystoupení s náčiním, které je potřeba opravdu vidět, je na pohled zajímavé pro diváky, nikoli pro soutěžící. Ani našim fotoaparátům tyto proměny nesvědčí, a tak se smiřujeme s tím, že fotky nebudou úplně TOP. Možná kdyby byl v hale profesionální fotograf, jak organizátor avizoval, byly by ze soutěže na památku pěkné obrázky. Jenže takového fotografa jsme za celou neděli neviděli. Ale zpátky k našim vystoupením – Laduška předvedla skvělý výkon. Ze zlaté medaile by se určitě radovala více, kdyby měla ve své kategorii soupeřky. Ale nebyla jediná, kdo byl na Kábrt Cupu v kategorii sám, takových tu bylo hodně. Bohužel. Naše malá Lili je na tom o něco lépe, v kategorii má soupeřky tři. Za svůj výkon se rozhodně nemusí stydět, vzhledem k výkonu a obtížnosti konkurentek očekáváme tak nějak samozřejmý bronz. Jenže přichází ta nepopulární brambůrka. Proč takhle porota rozhodla, nevíme. Ač už měla být výsledkovka dle ohlášení organizátora od včerejší půlnoci k dispozici, v tuto chvíli ještě není. Největší konkurenci dnes měla Majda – na start šla jako první ze šesti mažoretek dané kategorie a vybojovala stříbro. Ještě kdyby jí tak hudba hrála pořádně nahlas, její vystoupení by o to více vyniklo. Ale buďme vlastně rádi, že nám zvukař pustil u všech našich vystoupení správnou hudbu. Ne každý takové štěstí měl. Kompletní sbírku doplnila Sára o bronz – hůlka šla sice občas k zemi, ale ani jsme se nedivili. Osvětlovač se nejspíše snažil ladit barvy světel k jejímu kostýmu, ale když je kostým tmavě modrý, opravdu to nechtělo modrá světla. Na startu jsou naše malá Koťata – bohužel ani ona nemají s kým porovnat své síly, a tak získávají zlaté placičky. Radost samozřejmě obrovská, vždyť jsou to malé holčičky. Na řadu přicházejí dua, kde předem máme jisté dvě medaile – máme totiž dua dvě a v kategorii s námi už je jen jedno další. To porážíme a zlato našich Pirátek doplňujeme o stříbro naší Polanky. Lidovka A já su synek z Polanky obvykle roztleská publikum, jenže to by musela hudba hrát jako na jiných soutěžích. Tady střídavě více či méně duněla. Posledním naším vystoupením je miniformace juniorek – i ony se svým Famfrpálem byly původně v kategorii samy, a tak je organizátor (s naším souhlasem) přesunul do výkonnostně vyšší kategorie, kde měly další dvě konkurence. Přece jen je lepší být třetí ze tří než první z jednoho. Ale ouha, holky konkurenci porazily a po červeném koberci kráčely pro zlaté placičky. Placičky do slova a do písmene – medaile jsou o pár milimetrů větší než současná padesátikoruna, a tak si na ně ani nedoplníme datum. Když se tak ohlédnete a prohlížíte medaile, řeknete si „jó, to bylo tenkrát, když…“. Tady nevíte.
Kábrt Cup je za námi, vezeme si domů nejen 6 medailí, ale i další zkušenost. Porovnání s jinými soutěžemi se nevyhneme, ale rozepisovat se dopodrobna už nemá význam. O to více se těšíme do Čáslavi, kde za pár dnů proběhne Mistrovství světa WMS pod taktovkou Českého národního svazu mažoretkového sportu. Držte nám palce!
Jana Riegerová 15.6.2026, 17:30 173x