Další soutěžní sezóna zahájena aneb Panterky, kam se podíváš…
Začněme dnes poněkud nestandardně, tedy od konce. Děkujeme našim částečným jmenovkyním Panterkám Dolní Beřkovice, že se pustily do dalšího ročníku soutěže „O pohár mažoretek Panterek“, a smekáme všechny naše lodičky. Ač se jednalo „jen“ o pohárovku, dokázal tenhle tým naplnit startovní listinu takřka k prasknutí. Téměř dvě stovky startovních čísel, to je porce, panečku. První březnové sobotní ráno vyrážíme do malé obce, rozkládající se na levém břehu Labe, přibližně pět kilometrů od Mělníka. Čeká nás další cesta protkaná naším klasickým zeměpisným okýnkem, kdy projíždíme českými vískami a pomocí moderních technologií pátráme, jak že to ke svému názvu přišly obce Hnojnice, Křesín, Radovesice, Žabovřesky, Nížebohy, Krabčice a další. Hala se otevírá úderem sedmé. Ve startovce kroužkujeme čísla 5, 74, 92, 114, 125, 134, 139 a 157 a jsme napnutí, jak to půjde po týdenní tréninkové pauze, kterou vyplnily jarní prázdniny.
První soutěž sezóny má své kouzlo – všichni přijíždějí s novými choreografiemi, kostýmy i hudbou, po očku sledují konkurenci a mlčky doufají, že právě jejich choreografie zaujme a zaboduje, zkrátka že to cinkne. Největší konkurenci mají snad již tradičně sólistky. Těžká disciplína – člověk je na place úplně sám a z hlediště ho sledují stovky párů očí. Z tohoto pohledu má před sebou nejnáročnější úkol naše nejmladší sólistka Lada Šidlichovská. Zkušenosti ze soutěží má, jenže vždycky byla součástí týmu a dnes tu stojí sama. Celá v bílém. Ztvárňuje totiž postavu Anděla Páně ze stejnojmenné filmové pohádky režiséra Jiřího Stracha. Režii však tentokrát převzala trenérka našeho týmu Tereza Riegerová, prostě Terka. Ale nepředbíhejme - jako první jde na start naše formace kadetek. Máme mezi nimi pět děvčat, která dnes zažívají soutěžní premiéru. Poprvé se setkávají s hledištěm plným diváků a také s porotou - takovou atmosféru v tělocvičně nastolit neumíme, a tak čekáme, jak se s tím děvčata poperou. No, děvčata... na soutěžní plochu nastupuje osmice ženichů a jedna nevěsta. A tou není nikdo nikdo jiný než Laduška, opět celá v bílém. Tak koho si v choreografii s názvem Svatba nakonec vybere? Na výběr má dvě a půl minuty, vybírá za hudebního doprovodu vynikajícího textaře a hudebníka pana Jaroslava Wykrenta, od jehož odchodu do hudebního nebe uplyne právě v těchto dnech jeden rok. A kdo měl tu čest poznat tohoto Mistra slova osobně, tomu oči zvlhnou a obraz se rozostří. S napětím sledujeme výkon velké formace našich kadetek a už nyní víme, že medailové umístění nás tentokrát mine. Poprvé v historii jsou kadetky bez medaile, porota děvčatům přidělila 5. místo, a nutno uznat, že naprosto objektivně. Ve formacích totiž víc než kde jinde platí ono známé pořekadlo o řetězu a jeho článcích... Snad si spravíme chuť u dalších vystoupení.
Poctivě natrénováno má naše miniformace juniorek. Kvarteto děvčat vložilo do svého vystoupení krásný ženský projev a právem zabodovalo na medailové umístění. Starosta Dolních Beřkovic pan Miroslav Hrdý dekoroval tuto čtveřici bronzovými medailemi. Svůj režijní debut představila trenérčina asistentka Daniela Vnenková, prostě Dáda. Ta se pustila do choreografie tria našich kadetek. To nastupuje ve žlutých kostýmech zdobených třpytivými kameny. Ač jsou děvčata pouze tři, málokdy se sešla na tréninku všechna. Boj s viry trval bohužel dlouho. I tak ale dokázala svou minutu a půl využít naplno, ocenit je třeba zejména jejich projev a nasazení. Nicméně ani tady medaile necinkla. Děvčata se musela spokojit s 6. místem, ačkoli jsme očekávali po zhlédnutí konkurence lepší umístění. Rozhoduje ale porota... Naději vkládáme do sóloformací - na plac nastupuje naše nejmladší sólistka Laduška. Začátek ohromující. Potichoučku našlapuje nervozita, až dokoná své. Kdo z nás nikdy neměl okno? Laduška je ale bojovnice a ukázalo se, že improvizace jí není cizí. A co víc, neustále má na tváři úsměv! A tak to má být. Z 6. místa je pochopitelně zklamaná, ale odhodlaná odcházet z dalších soutěží ze stupňů vítězů. O stupínek lépe dopadla se svým prvním sólem v životě naše juniorka Sarah Lokvencová představující projevem i kostýmem Marii Terezii. Její výkon snad ani kritizovat nemůžeme, i když chybiček si byla vědoma. Ale víme, že umí a že nám to všem ještě předvede.
Krátké shrnutí - máme za sebou šest choreografií a v kapse jeden bronz. Bude mít s čím cinknout? Máme v ohni ještě dvě želízka. A jsou to opět naše juniorky. K letošním novinkám zařazujeme choreografii se dvěma hůlkami. A nechopí se jí nikdo jiný než Nela Šidlichovská - ano, je to ta, jejíž příjmení je v našich článcích skloňováno nejčastěji. Dvě hůlky najednou, to už je jiný level. A za první vystoupení hned stříbro! Klobouk dolů! Už to cinká. A o Nele ještě jednou - na soutěžní plochu nastupuje v duu s již zmíněnou Sárou. Tep zrychluje, video asi bude roztřesené. Devadesát sekund trvající "útok" na srdeční sval. Holky jedou naplno, odškrtávají jeden prvek za druhým a netuší, že o nás se pokouší infarkt. Jejich famózní výkon byl odměnou za všechnu tu dřinu, kterou nechávají v tělocvičně. Vyhlášení bude napínavé. Vyhlašuje se od posledního místa, a ve chvíli, kdy je jasné, že to cinkne potřetí, se holkám lesknou oči. Třetí místo vyhlášeno, naše není. Jakmile vyhlásí druhé, je jasné i to první. Napětí by se dalo krájet. Pořadatel bere mikrofon a sděluje jména těch, kteří si jdou pro stříbro. Nám ta jména nic neříkají. Zlato jede do Mostu! A Nela, tímto okamžikem držitelka kompletní sady medailí, jen tak prohodí "nebreč!" - a ke komu? Přece k trenérce! Ta nevydržela a stejně uronila. Šťastné zakončení soutěžní soboty, kde se střídaly radost i zklamání. A zase přišlo to tzv. nakopnutí a uvědomění si, že tam, kde to má smysl, stojí za to tu energii vkládat. Platí to v životě, platí to i ve sportu. Díky, holky!
Jana Riegerová 4.3.2023, 22:00 808x